Z nejstarší historie Bělušic se zachovalo velmi málo, převážně jen pověsti. Skutečností je, že původně několik bělušických stavení a málo polností, bylo jedině v katastru Labské Týnice (Týnec nad Labem), kde se v gruntových knihách uváděla tato osada názvem Na Bělušicích. Prostor Bělušicka, podobně, jako jeho okolí, býval dnem velkého jezera – moře, které vzniklo z tajícího ledovce na hřebenech Krkonoš. Dokumentem toho je půdní složení tj. slepence, nánosy štěrkopísku, usazeniny opuky, ze které Bělušičtí postavili nejen svá hospodářská stavení, ale i obytné domky. V týneckých Borkách bývaly tzv. Bělušické lomy na opuku. Jen na bělušické Skále, Na pěnicích i na skalce, bývala lámaná rulová břidlice. To jsou totiž poslední ostrůvky severních výběžků Železných hor. Ve slepenci nacházíme otisky nebo zkamenělé ulity mořských živočichů. Když sem přišli první lidé, budovali své dřevěné chaty na vyvýšených místech blízko vody. Keltské nálezy i pozůstatky popelnicových polí jsou zde však velice řídké.
Pozdější nálezy podkov i kostry koně zapadlého do bažiny pocházejí z doby, kdy nedaleko odtud táhly Žižkovy voje a jejich pícináři sem pravděpodobně přijížděli pro krmení. Z generace na generaci se vypráví, že Bělušice patřívaly ve starodávnu ke vsi Býchory. Roku 1360 postoupila Anka z Býchor z věna svého, zapsaného na Býchorách a Bělušicích, 60 kop grošů synům svým Ješkovi, Heřmanovi a Albrechtovi. Snad tento díl osady Bělušic patřil roku 1415 ke tvrzi Korcům, když je držel Aleš, syn Načkův z Korec. (Druhá část Bělušic uvádí se ve 14. století v majetku sedleckého kláštera a to až do roku 1421, kdy klášter zbořili husité).
Mezi kulturní památky obce Bělušice patří zvonička, s jejímž postavením souhlasilo obecní zastupitelstvo pod podmínkou, že nebude představovat žádný náboženský symbol a nebude vysvěcena. Dovnitř zvoničky byl pak umístěn kříž z roku 1883, který původně stál na místě, kde byla postavena zvonička. Roku 1855 byla postavena škola.